Můj nejlepší dárek k MDŽ

karafiatek wVrátit se o pár let zpátky a prožít MDŽ, když nám bylo třeba třicet…
S trochou nadsázky, vzhledem k současné době, pojďme všechny zavzpomínat třeba na osmý březen 1982. Zavřeme oči a přenesme se do té doby. Jsme mladé, máme malé děti, chodíme do práce, kde je vcelku dobrý kolektiv, známe se všechny léta.

Osmého března vstáváme jako vždy, popoženeme děti do školy, běžíme do práce, kde se s kolegyněmi dohadujeme, zda letos dostaneme odpoledne od ROH opět červený karafiát a poukázku do drogérie či utěrky. Nebo že by závodní výbor letos vymyslel něco jiného? Dopoledne sháníme někoho, kdo nám doma odpoledne pohlídá ratolesti, abychom mohly zůstat posedět déle. Nikdo nemůže. Babi i manžel „Franta“ jdou na MDŽ ke svému zaměstnavateli. Páni, to zas bude doma pohroma až dorazím.
Odpoledne se scházíme s holkama v jídelně. V rohu místnosti poskakují děti z  MŠ. Houknu k vedlejšímu stolu na Janu: „Jéžiši, ta vaše Zuzanka zas povyrostla...“
Přichází ředitel s předsedou ROH. Chachacha, zase červené karafiáty :-) Ředitel přibral – při proslovu k nám, ženám, si drží knoflík u saka. Roznášejí obložené chlebíčky se zákuskem a kávu. Děti tancují a my u stolu se pochechtáváme každoroční „originalitě“ MDŽ. Už aby ve vedení ROH byla žena. Maruška nabízí svůj chlebíček k dispozici, už druhý týden ji bolí žlučník. Dáme si skleničku vína, poklábosíme o dětech, manželech, dáme taneček a ve své podstatě jsme všechny rády, že jsme dostaly karafiát a ubrus, však on se někdy hodí.

Přítomní muži se snaží být galantní, veselí a zajímaví. Jsou čtyři odpoledne, a tak se s holkama loučíme a mažeme pro děti do školky, na nákup a dom, kde nás čekají každodenní povinnosti. Manžel doma ještě není, však je na MDŽ… :-) Počítám s tím, že dorazí déle. V osm hodin se otevřou dveře a v nich rozjařený „Franta“ s povadlou kytkou karafiátů, prý jejich MDŽ bylo super. Vomáčková od nich z ekonomického je zas těhotná a babi Novotná konečně půjde do důchodu. Né, jíst nechce, měl chlebíčky, a tak nějak mu to nesedlo. Prý necháme i „manželské povinnosti“ na jindy, dnes už toho bylo až až...
Večer si mnohé z nás uvědomují, že oslava MDŽ je de facto fajn, holky z práce jsou fajn, manžel je fajn, děti jsou fajn a vůbec ten život je taky fajn. Uléháme s pocitem, že jsme mladé, krásné, schopné, veselé, milované a silné užít si každodenní radosti a čelit každodenním starostem. Usínáme s myšlenkou, co že si zítra máme vzít na sebe do práce, když jsme si dnes ušpinily halenku od pařížské šlehačky.
To byly pohodové časy.

Konec snění – zpátky nohama na zem. Píše se rok 2021!

Lenka FIALOVÁ,
na kandidátce KSČM do Poslanecké sněmovny
skola2 241 x