Málo podporovaná sportovní střelba a další "malé" sporty

kraj pro lidi wPosledních více než 20 let naplňuje veškerý můj volný čas sport, konkrétně sportovní střelba. Jsem členem Sportovně střeleckého klubu (SSK) Třebeš Hradec Králové, kde působím jako dobrovolný trenér, především mládeže (v mládí jsem pracoval s dětmi jako pionýrský vedoucí a po 15leté přestávce jsem se na „stará kolena“ v roce 2000 k práci s mládeží vrátil), jsem funkcionář na klubové (jednatel) a krajské (místopředseda krajského sdružení ČSS) úrovni, rozhodčí.



Úspěchy třebešských střelců

Za mého působení jako trenéra mi prošlo rukama a podílel jsem se na výchově a přípravě desítek mladých střelců, včetně několika reprezentantů ČR a řady medailistů z Mistroství ČR nebo jiných vrcholných soutěží. V současné době patří do mé tréninkové skupiny i mistr světa a mistr Evropy, tělesně postižený pistolář, nejlepší tělesně handicapovaný sportovec roku 2018, Tomáš Pešek (vozíčkář, čistý amatér, který chodí do práce jako každý jiný).
Náš SSK Třebeš patří k nejlepším sportovně střeleckým klubům Královéhradeckého kraje, nejen ziskem medailí, ale především v péči o děti a mládež. Mezi další akvizice našeho klubu patří i dlouholetá spolupráce se střelci ze zahraničí – německý klub PSSG Drážďany a polský Agat Zlotoryja, pořádáme největší závod s mezinárodní účastí v kulových střeleckých disciplínách ve východních Čechách a další soutěže, z toho dvě pro děti. Naše střelnice pak slouží nejen členům sportovní klubů v Hradci Králové pro jejich pravidelnou činnost, ale i široké veřejnosti se zájmem o střelbu.
Sportovní střelba patří, bohužel, mezi tzv. malé sporty (počtem sportovců, mediálním zájmem 1) – vše souvisí se vším), ač je jedním z našich nejúspěšnějších olympijských sportů, přitom se jedná o sport finančně náročný. Jako dlouholetý funkcionář mám hodně zkušeností s financováním amatérského sportu, zejména mládežnického, který je trvale ze strany státu, kraje a ostatních veřejných subjektů podfinancován. A čím „menší“ sport, tím je na tom hůře. Pro ilustraci: jeden trénink začínajícího střelce stojí jen na nábojích 200 Kč. To nemluvím o vybavení – zbraně (nová vzduch. puška pro začínajícího střelce 40 000,- Kč), střelecké vybavení a oblečení (kabát, rukavice, řemen 8 000 Kč), terče (jeden terč pro střelbu z maloráž. pušky 1,30 Kč, pro pistoli 5 Kč, ročně jich spotřebujeme za 20 000 Kč) provoz a údržba střelnice, účast na závodech (v našem klubu platí děti a mládež pouze členské příspěvky ve výši 1 000 Kč ročně, z čehož polovina jde svazu) převážná většina nákladů (až na drobné výdaje spojené s účastí na některých závodech a příspěvek na střelivo ve výši 0,50 Kč/ks, což je asi jedna pětina obvyklé ceny) jde na vrub klubu. Snažíme se tak co nejvíce usnadnit a umožnit sportování každému bez toho, aby byli rodiče limitováni penězi v dnešní nelehké době, kdy mnohé rodiny zápasí vůbec s tím, aby dokázaly ufinancovat základní životní potřeby. Zastáváme myšlenku, že sport by měl být dostupný pro všechny.
Neustále okolo sebe slyšíme, jak je naše mládež stále méně a méně pohybově gramotná, jak se jich stále méně a méně věnuje nějakému sportu, neřkuli alespoň nějakým pohybovým aktivitám.
Chceme mít zdravou, plně rozvitou mládež? Pak je potřeba pro to něco dělat. Amatérský sport v ČR se dlouhodobě potýká s těmito zásadními problémy:
- nedostatek dobrovolných trenérů mládeže – chybí jejich odpovídající morální a finanční ohodnocení (zejména u tzv. malých sportů);
- nedostatek odpovídajících sportovišť – chybí finanční prostředky na jejich údržbu a provoz;
- nedostatečné finanční zajištění základní činnosti sportovních oddílů a klubů – podhodnoceno financování ze strany státu a ostatních subjektů, a pokud existují příslušné dotační programy, pak je tu překážka v jejich zdlouhavé a složité administraci a nezřídka i nekompetentnost při stanovování kritérií jednotlivých programů 2).
Poznámka
1)Před časem se mi podařilo přes jednoho známého kontaktovat redaktora deníku Sport, který byl ochoten udělat rozhovor s naším úspěšným tělesně handicapovaným střelcem T. Peškem (krátce poté, co vystřílel účastnické místo pro paralympiádu v Tokiu a následně se stal i mistrem Evropy. Reakce jeho šéfredaktora byla následující: „To nikoho nezajímá, o tom psát nebudeme!“ Neodpustím si kritickou poznámku na toto téma i k našim Haló novinám – nevybočují v tomto z průměru.
2)  Když reprezentant Pešek žádal prostřednictvím svého příslušného svazu MŠMT o dotaci na svou přípravu a závodní činnost na rok 2019, přestože byl toho času již mistrem a vicemistrem Evropy, stříbrným a bronzovým medailistou ze závodů Světového poháru a měl vystřílené účastnické místo na paralympijské hry (vše v roce 2018), nesplnil základní kritérium – dosahovat potřebnou sportovní výkonnost po dva po sobě jdoucí roky a neměl tedy nárok ani na korunu z dotačního programu MŠMT na podporu tělesně handicapovaných sportovců – reprezentantů.


Kraj spolufinancuje sporty nerovnoměrně

Náš Královéhradecký kraj není v tomto žádnou výjimkou, ba naopak. Dlouhodobě zaujímá poslední místo mezi všemi kraji z hlediska výdajů na sport na jednoho obyvatele (v roce 2018 to bylo 91 Kč, přičemž např. v Pardubickém 120 Kč a v Olomouckém dokonce 207 Kč). V tomto roce 2018 pak činil podíl krajského rozpočtu na programové dotace ve sportu 0,19 % (cca 7,9 mil. Kč). Pravda, současný krajský rozpočet (po 2. úpravě z 29. 6. 2020) zahrnuje částku na sportovní programové dotace ve výši 24,84 mil. Kč (došlo k navýšení ve všech programech – na celoroční činnost, vrcholový sport a zejména poprvé počítá krajský rozpočet s částkou 8,2 mil. Kč na investice), což je však stále jen 0,13% podíl na celkovém rozpočtu ve výši 18,7 mld. Kč. Poznámka 3) Problém hrozí i v strukturálním rozdělení programových dotací v následujících létech, zejména pak v avizovaném omezení financí na celoroční činnost jednotlivých klubů, oddílů a jednot s odůvodněním, že je zde přeci celostátní program „Můj klub“ vypisovaný v minulých létech MŠMT a pro příští rok novou „Hniličkovou“ Národní sportovní agenturou (mám obavy, že tato nová agentura bude pro sport ještě horším řešením, než stávající fungování MŠMT), což přinejmenším znamená, vedle dalších problémů spojených s tímto programem, snížení finančních prostředků pro to, co je pro rozvoj sportu nejpodstatnější – pravidelná činnost v základních sportovních jednotkách.
3) Údaje pro rok 2018 jsou z vystoupení Z. Švorce, předsedy Výboru pro sport a volnočasové aktivity na 2. konferenci tělovýchovy a sportu Královéhradeckého kraje (listopad 2018).

Ne zcela objektivní je vždy i přístup města Hradce Králové. Rozdělování jednotlivých sportovních odvětví na I., II. a III. kategorii zavání určitou diskriminací a bylo by i zde mnohé co zlepšovat.
Jen pár čísel pro ilustraci: Poznámka 4)
V roce 2018 obdrželi v rámci dotací od města
Sportovní akademie
Mountfield HK –akademie ledního hokeje–9,72 milionů
FC HK, a.s. – akademie fotbalu: 5,72 mil. Kč
Sokol HK – akademie basketbalu: 0,75 mil. Kč
Tenis centrum DTJ – tenisová akademie: 0,75 mil. Kč
Vrcholový sport
Mountfield HK –15,1 mil. na hokej + 7,9 mil. na provoz zimního stadionu
FC HK –13,7 mil. na fotbal, 14,5 mil. na provoz Všesportovního stadionu a areálu Bavlna.

4) Údaje jsou pro rok 2018 a byla prezentována A. Mokrenem, vedoucím odboru kultury, sportu a cestovního ruchu města Hradec Králové na 2. konferenci tělovýchovy a sportu Královéhradeckého kraje (listopad 2018).


Proč jsou dotovány tak vysokými částkami profesionální hokejové a fotbalové kluby? Nebylo by lepší využít tyto prostředky na podporu těch, pro které je jiný zdroj financování nedostupný, těch, kteří se starají o nejspodnější patra sportu a sportovců (především mladých), ale na kterých stojí ona nejvyšší patra? Mohlo by se stát, že pokud se zřítí, spadne celý sportovní dům.

Libor KRÁČMAR,

kandidát do podzimních krajských voleb

skola2 358 x